Většina lidí si dnes v souvislosti s pandemií koronaviru klade různé otázky. Co se bude dít v následujících měsících a letech? Jak to zasáhne ekonomiku a životní úroveň lidí? Bude to mít vliv na ceny nemovitostí?

Na tyto otázky samozřejmě neznám odpověď a nezná je s jistotou nikdo. Lidé vymýšlí různé odpovědi a některým se pravděpodobně podaří trefit do reálného scénáře, který bude následovat.

Kvůli tomu ale nepíši tuto úvahu, ale píši ji z jiného důvodu a to proto, že chci, aby se z toho lidstvo poučilo (je-li to možné).

Nejprve krátké shrnutí faktů a událostí, které se do dnešního dne staly:

1. Koronavirus se objevil v Číně a následně se rozšířil v podstatě do celého světa
2. Vláda každé země pojala boj s ním svým způsobem
3. Svět zjistil, že na něco takového nebyl nikdo připravený (zdravotnickým materiálem počínaje a kapacitou nemocnic konče)
4. Umírají někteří lidé a ekonomika zemí jde ke dnu

Jestli se tomu dalo předejít o tom nebudu spekulovat, ale poučení vidím celkem jasné.

1. Nemoci (bacily, viry) napadající tělo člověka tu jsou s námi od pradávna a náš imunitní systém byl vytvořený tak, aby se uměl bránit. Když proti něčemu nemá protilátku, tak když proděláme nějakou nemoc si ji vytvoří, ovšem pokud mu v tom nezabráníme tím, že si vezmeme antibiotika (viz různé dětské nemoci, které jsme jednou prodělali a pak když se s nimi setkáme znovu, naše tělo reaguje tak rychle, že ani nezaznamenáme jejich přítomnost v organismu).

Většina světové populace má dnes svůj imunitní systém ve velmi špatném stavu, a to díky důvěře ve zdravotní systém (lékaře, antibiotika, …), který nemalou měrou k takovému stavu přispěl. Místo aby ve většině případů nechali lékaři tělo zabojovat a vytvořit si tak do budoucna protilátku, aby se ta samá nemoc nemohla opakovat, celá desetiletí systematicky lidem jejich imunitní systém likvidovali. Tím nechci tvrdit, že nejsou i případy kdy by to bez léků člověk nepřežil. Proč se to všechno děje? 

Odhaduji proč. Léčení lidí a farmaceutický průmysl je totiž moc dobrý obchod. Za zdraví jsou lidé ochotní zaplatit takřka cokoli, a navíc je i státem zaručený výběr peněz do zdravotních pojišťoven. No a čím více se to točí (více návštěv lékařů, více prodaných léků), tím lépe. Kdyby farmaceutický průmysl přiznal, že různé látky obsažené v lécích a léčivech jsou dostupné v těch a těch potravinách nebo zdrojích, přiznal by svoji nadbytečnost a přišel by o obrovské zisky.

Poučení? Kdo chce do budoucna normálně fungovat, ať nechodí s každou bolístkou k lékaři a nenechá si předepisovat antibiotika. Raději ať je doma třeba s horečkou (při zvýšené teplotě náš imunitní systém lépe bojuje, a naopak je při ní více ochromen nepřítel v těle) a nechá bojovat svůj imunitní systém. Časem prodělá většinu nemocí, které tu s námi byly a budou a do budoucna už jen tak něco nechytne.

Je třeba si uvědomit, že v uzdravování hraje velkou roli psychika. Nechat se strašit od lékařů, že bez antibiotik to nezvládneme není na místě.

2. Z toho, že různé země bojují s pandemií různě, je vidět, že když jde do tuhého, nenechá si daná země do ničeho mluvit (např slavnou EU) a to je dobře, protože podmínky, mentalita a vyspělost každé země je prostě jiná. Taky to ukazuje na to, že pravděpodobně neexistuje jediný správný názor na to, jak postupovat.

Poučení? Možná jenom zamyšlení nad tím, že některá rozhodnutí, regulace a nařízení, která se snaží EU plošně prosadit jsou spíše ke škodě.

3. To, že svět nebyl připravený na Koronavirus se projevilo v mnoha ohledech. Zastavil bych se ale u zdravotnického materiálu (ochranných pomůcek). Proč jich bylo nebo ještě je stále málo? Jednoduše proto, že jsme v minulosti nebyli ochotní zaplatit za ochrannou pomůcku odpovídající peníze. Tuzemská firma nedokáže vyrobit pomůcku tak levně jako Čína, a tak ji prostě přestala vyrábět. Celý obchodní systém se zdravotnickým materiálem je opět obrovský obchod, a tak když obchodníkovi někdo nabídne pomůcku o korunu nebo dvě levněji, nebude váhat. Zavinili jsme si to v podstatě sami. Jako lidé jsme chamtiví a než bych dal vydělat sousedovi, to si radši zajedu věc koupit na druhý konec republiky. Dalo se tomu nějak zabránit? Určitě ano.

Poučení? Vláda každé země by měla usilovat o maximální soběstačnost alespoň v základních věcech. Jak toho dosáhne? Docela jednoduše. To, co jsou schopné vyrobit nebo vyprodukovat místní firmy, třebaže o něco dráž, než ze zahraničí se bude podporovat tak, že na jakékoli dovezené zboží bude takové clo nebo daň, že se to dovážet nevyplatí. Ale to bychom nesměli být v EU kde něco takového v rámci zemí EU není možné (kdo ví proč?). Celé slavné centralizované velkovýroby, kdy se pak produkt rozváží na velké vzdálenosti a ekologie dostává na frak, jsou cestou do záhuby. Stane se jeden problém a nebude nic. Když bude podporovaná lokální malovýroba a něco se stane, žádná tragédie s dodávkami.

4. Že umírá v dnešní době hodně lidí je smutným faktem a je mně to líto. Celé to zlo v podobě pandemie ukázalo, jak zranitelná je lidská společnost a naše ekonomika. Lidé v naší zemi si tak nějak zvykli na to, že se mají moc dobře a najednou panikaří, když je jejich blahobyt ohrožený.

Myslím, že je to přehnané. Nejsou u nás lidé, kteří chodí spát hladoví. Pravděpodobně si budeme muset odříci některé požitky, ale vždyť o nic nejde, pro život je důležitých jenom několik málo nezbytností.

To, že jde ekonomika dolů ukazuje na závislost naší země na druhých. Čteme titulky „Amerika jde ke dnu, my půjdeme s ní“ apod. Mnozí tvrdí, že se bez EU neobejdeme, protože k nám přichází spousta peněz z jejího rozpočtu. Odkud se v tom rozpočtu berou? Že by Němečtí nebo Francouzští obyvatelé dobrovolně podporovali ostatní země? To asi ne, ale ty finance tam připlují právě díky tomu, že jsme se podřídili diktátu a nerovným podmínkám (zemědělec v Německu má úplně jiné dotace než zemědělec v ČR, a přitom mají oba stejné vstupy a stejné ceny za produkt co dostanou). Vypadá to jako by nám někdo z EU dával velké peníze do rozpočtu, které ale předtím na nás vydělal tím, že jsme se podřídili jeho diktátu.

Poučení? Naučme se být spokojení, když máme základní věci k životu, a hlavně dobré mezilidské vztahy. Nevěřme všemu, co se nám předkládá. Pokud bychom nebyli v EU a naše vláda by zákonně ochránila náš trh a naše podnikatele (a je vidět, že když jde do tuhého, tak jsou zákony schválené hned druhý den), tak by se v budoucnu něco jako nedostatek něčeho nemohl stát, protože by to naši lidé dokázali bleskově vyrobit.

Závěr? Nechtěl jsem psát nic negativního, tak to tak snad nepůsobilo. Co si myslím o otázkách v úvodu? Asi bude současný stav ještě nějakou dobu trvat. Získání kolektivní imunity je podle mého názoru nezbytné a nevyhnutelné. Budeme se muset smířit s tím, že nepojedeme na dražší dovolenou do zahraničí a naučíme se radovat z věcí, které nestojí peníze.

Ceny nemovitostí půjdou … to samozřejmě nevím, ale jedno vím, že banky budou dál půjčovat, a to za takový úrok, aby to bylo pro lidi přijatelné, protože s toho žijí. Když bude málo zájemců o hypotéky, úroky budou klesat, když tomu bude naopak, úroku půjdou nahoru (bylo tomu tak v podstatě vždycky, je to otázka poptávky a nabídky).

Vždycky je lepší vlastnit něco hmatatelného než mít čísla na účtu, a cena nemovitostí bude kopírovat kupné sílu obyvatel.

Všechno to přejde a my to ustojíme. Otázkou ale je: Poučíme se z toho?

PS: Všechno to jsou mé názory a osobní zkušenosti se kterými nemusíte souhlasit, nikomu je nevnucuji. Každý z nás vnímá svět jinak. Někdy je možná lepší nad tím nepřemýšlet a raději moc nevědět. Zajímavou myšlenku k tomu napsal Šalomoun (zapsáno v Bibli u Kazatele 1:18) „Velká moudrost totiž přináší velké trápení, takže komu přibývá poznání, tomu přibývá bolest.“

Napadnul mě námět na příští úvahu:

Svět, v němž bohatnou lidé, kteří nevytváří hodnoty

Tak snad někdy příště